ÚKRMP podporuje Zónu setkávání v Česku

Zóna setkávání (sdílený veřejný prostor) je dopravně-urbanistickým přístupem založeným na návratu k přirozenému vnímání ulice, náměstí či návsi jako k multifunkčnímu veřejnému prostranství, ve kterém společenská, ekonomická, pobytová i dopravní funkce jsou navzájem vyvážené. Tento přístup, v zahraničí označovaný jako shared space, shared street, Begegnungszone, zone de rencontre či woonerf, je založen na vzájemné rovnosti všech uživatelů veřejného prostoru, volném pohybu chodců a cyklistů, zklidnění dopravy, nízké rychlosti vozidel i kvalitním stavebně-architektonickém řešení. Vytváří podmínky pro přirozené chování a vzájemnou interakci, založenou na principu přirozeného lidského chování a vzájemné ohleduplnosti, kdy žádný z módů dopravy není nadřazený.

Realizace zón setkávání, ověřená stovkami realizací v Evropě i ve světě, s sebou přímo přináší:

•         zvýšení bezpečnosti provozu, respektive všech uživatelů veřejného prostranství

•         zklidnění motorové dopravy a snížení její rychlosti

•         zvýšení kvality veřejných prostranství

•         podporu udržitelných módů dopravy a celkově udržitelnějšího dopravního chování

Díky výše uvedeným přímým efektům však realizace zón setkávání často přináší i další nepřímé efekty, zejména v podobě oživení parteru a podpory lokální ekonomiky, zlepšení životního prostředí, zlepšení podmínek pro komunitní aktivity i vytvoření přívětivějšího prostředí pro děti, starší osoby i další osoby se sníženou schopností pohybu. (Pohyb osob se sníženou schopností pohybu a orientace (nevidomých a slabozrakých) je v zóně setkávání řešen obdobně jako v obytných či pěších zónách.) Z těchto důvodů se řešení místních komunikací / veřejných prostranství formou zón setkávání standardně uplatňuje zejména u významných městských tříd a obchodních ulic, náměstí a dalších významných veřejných prostranstvích, přednádražních prostorů a ploch přestupních bodů veřejné do-pravy, zklidněných ulic s aktivním parterem, předškolních prostorů, školních kampusů či uličních prostorů před dalšími významnými komunitními či komerčními cíli v území i například u křižovatek s charakterem náměstí.

V Česku však v současné době neexistuje přístup zklidňování dopravy pro centrální víceúčelové lokality (příp. lokál-ní centra), který by zároveň tam přinášel pobytovou kvalitu. Současná „nabídka“ dopravních režimů není pro tento účel vyhovující – „obytná zóna“ je prakticky použitelná pouze v oblastech s nízkou až střední rezidenční zástavbou bez aktivního parteru, „pěší zóna“ je primárně určena pro lokality s vyloučením motorové dopravy. Používání těchto dopravních režimů pro lokality v centrech měst (popř. lokálních centrech) by bylo buď věcně nesprávné („obytná zóna“), nebo degradující původní smyslu dopravního režimu („pěší zóna s povoleným vjezdem všech vozidel“). Zóny 30 také ale nepřináší žádné zlepšení pobytové kvality kromě nižší rychlosti dopravy. Česko se tak připravuje o možnost navrhovat kvalitní a moderní veřejná prostranství poskytující optimální podmínky pro udržitelné módy dopravy bez nutnosti vyloučení motorové dopravy, přístup, který je běžný v zahraničí a o který mají česká města a obce zájem.

Zavedení možnosti zřizování Zón setkávání (sdílených veřejných prostorů) je v souladu s Koncepcí městské a aktivní mobility na období 2021-2030, Politikou architektury a stavební kultury ČR schválenou od 4.1.2023, má podporu Služby dopravní policie Policie ČR a je doporučeno akademickým výzkumem, tak publikovanou studií zpracovanou pro hl. m. Prahu.